Jak souvisí hněv maminek a jejich plný diář?

Všímáte si, kdy se zlobíte? Všímáte si, kdy z vás vybublá hněv – ať už dovnitř v nějaké formě soudcování sebe sama – anebo navenek směrem k dětem? Předkládám zde zamyšlení na téma spojitosti mezi hněvem a plným „diářem“/dnem maminek.

Když jsem byla minulý týden na konstelaci u Mirky Jiráskové, zaujaly mě DVA aspekty ČASU – CHRONOS a KAIROS. Čas Chronos je čas, který dobře známe – je to čas, který organizuje náš den po hodinách a minutách. Nutí nás sledovat hodinky, včas se sbalit a odejít na schůzku, včas zaslat platbu do banky, čas, co nám umožňuje stihnout vlak! Jsme hodně zvyklí mít dny rozkouskované na malinké úseky plné úkolů. Až splněné úkoly v daných časových slotech jsou pro mnohé z nás důkazem naší hodnoty.

Čas Kairos je naopak čas bytí v přítomném okamžiku, čas, kdy se zaujetím vykonáváme činnost a necháme se unést plynutím v radosti či smutku, čas, kdy čas přestane být důležitý… Dle mých zkušeností není takový čas oceňován, ani pozitivně hodnocen ve škole/v rodinách – a máme tendenci proluku mezi schůzkami v diáři nějak rozumně využít… alespoň meditací! 🙂

Na rozdíl od dospělých – děti v KAIROSU žijí. Do věku 7 let opravdu neřeší, že spěcháte na autobus či k lékaři, že potřebujete VČAS dojet do školky či odejít z hřiště, abyste VČAS uvařily/i oběd a dítě šlo VČAS spát. Nechápou, kam se my velcí dvounožci tolik honíme, a proč stále pozorujeme mobil/hodinky, když do sebe ráno hážeme snídani. Děti si umí doslova vychutnat okamžiky ranního oblékání kalhotek na hlavu, či se zaujetím a v plné přítomnosti patlat zubní pastu po zrcadle… Děti umí tak NÁDHERNĚ PLYNOUT v bezčasí!

Kairos si s Kronosem nerozumí… ale v životě je třeba hledat rovnováhu. Naše děti jsou pro nás obrovská škola učení, škola návratu k aspektu plynoucího času, ve kterém je tak příjemné se ztratit!

Orientace na výkon, tolik typická pro dnešní dobu, je v plném rozporu obvyklé představy „dost dobré mámy“, se kterou se setkávám i u maminek, co se snaží o respektující výchovu. Máma, která se ráno nestihne umýt, nalíčit, hezky obléct, zdravě se nasnídat, vypravit děti čistě na procházku se zdravou svačinou a barefootových botách – jako kdyby byla bez hodnoty! (Minimálně si zreflektujte, co vám běhá hlavou, když jdete ven s dětmi do vaší „EKO skupiny“ a vaše děti dlabou párek v rohlíku!?)

Nedávno mi kamarádka před školní budovou našich dětí špitla do ucha, že se se mnou půjde následně na procházku – ale jestli mi nevadí, že má na sobě pyžamo… Styděla se, že si přes pyžamo jen natáhla venkovní kalhoty a že není „řádně upravená“ na setkání! Smály jsme se tomu, kam až nás Kronos dokáže dotlačit! A pochválila jsem jí za její klid v Kairosu, kdy se nenechala strhnout „očekáváním normy“ a v klidu ze situace vybruslila v pyžamu, aniž si zbytečně napresovala den!

Když se snažíme být perfektní, předkládat dítěti vše ve 100% kvalitě – jdeme často dost na sílu. A jsme ve stresu, který děti neoceňují. Obvykle nás na to, že jsme ve stresu upozorní tím, že „zlobí“. Zlobení je často připomínka: „Mami, jsi moc mimo a málo plyneš. Málo mě vnímáš. Mami, nevnímáš ani sebe… Mami? OK, tak já tě pozlobím, aby sis uvědomila, jak moc mimo jsi!“   

Jeden ze základních montessori nástrojů je totiž POZOROVÁNÍ! A tušíte, kdy se pozorování daří? Kdy je úspěšné? V plynoucím Kairosu anebo výkonném Chronosu? Ano tušíte dobře – KAIROS POZOROVÁNÍ umožňuje. Moment přítomného bytí, bez očekávání a hodnocení, v plynutí a se zájmem a zaujetím, bez rušení dítěte, bez snahy mu pomoct… Pak teprve VIDÍME naše děti v jejich radosti a kráse! I v jejich frustraci a zmatku.

Kairos nám přináší ještě jeden dar – a to dar „správné reakce a odpovědi“ na to, co pozorujeme. Na kurzech se mě maminky stále ptají, co mají dělat v té a té situaci s dětmi. Snažím se vyhýbat odpovědi a pokud to jde, jedu k nim na konzultaci a děti pozoruji. Učím i maminky pozorovat jejich děti, nenechat se vtáhnout do hry okamžitou automatickou reakcí. Zůstat v klidu a pozorovat, o co dítěti jde… A učím je najít v sobě prostor na „správnou odpověď“, kterou v sobě všechny mámy mají! Kairos nám umožňuje si VYBRAT, jak budeme REAGOVAT! Kairos nám umožní vnímat dítě a sebe, všímat si, jak mi je, odkud se valí moje pocity a tělesné počitky, aniž bych zastavovala dítě (včetně lumpáren!), s cílem nechat moji reakci vzniknout. V Kairosu se nemusím SNAŽIT něco udělat SPRÁVNĚ  dle montessori/jiné pedagogiky/psychologa atd. Kairos mi umožňuje se zastavit a reagovat bez stresu na výkon, protože v Kairosu stačí, že JSME.

A tak nás Kairos a děti učí zastavovat se a umožnit během dne chvíle plynutí (ne nutně celý den!), vnímat náš stres a rozdýchávat ho, nechytat se do jeho pastí. Učí nás zjemňovat se snižovat přílišné nároky na sebe.

Hněv se často objevuje výhradně v Kronosu, kdy je toho na nás moc, jsme pod časovým tlakem a dítě plyne jinam, než je potřeba. A proto říkám, že jeden z největších darů, co můžeme dát dětem a děti nám, je učit se pracovat s časem. Nepřehltit se, nastavit si rozumné množství aktivit, aby zbyl čas na plynutí.

Tohle je něco, co se můžete naučit postupně, v našich kurzech. Postupně si uvědomit, jak prostředí a nabídka aktivit pro děti, které pozorujeme, pomůže ve volbách, které děláme. Pro někoho je to možná moc filozofické – a ten bude spokojen s praktickými semináři Montessori doma a Montessori v kuchyni. Pro někoho jiného může být tento text až příliš stručný – a je nutné se pro hlubší pochopení REAGOVÁNÍ na podnět dětí zahloubat do kurzů Komunikace a emocí. A někteří z vás budete potřebovat konzultaci se mnou! Tak pojďte do toho! Těším se, Irča

• 11 online kurzů
• 33 hodin videozáznamů kurzu
• 1000+ fotografií
• 50+ ilustračních videí