Monte aktivity a praktické činnosti

Jak úspěšně nabídnout praktickou činnost? Jak připravit dobrou pomůcku? Jak přistupovat k úklidu? Kde brát inspiraci?

V předchozí kapitole jsme si řekli, že chodící dítě, kterému se chůzí uvolnily ruce, je silně přitahováno k procvičování rukou všemi možnými způsoby. Tato fascinace bude trvat dlouho, celé roky. A postupně se objevuje nový princip: dítě zapojuje představivost. Má určitou představu výsledku, ke kterému by mohla jeho činnost vést, a zajímají ho i (trochu) delší cesty, jak se dostat k cíli. Například může chtít nakrájet a oloupat si banán. Nebo nastrkat prádlo do pračky. Vyklízet nákup z tašky na správná místa. Utřít stoleček.

A stejně tak se vyvíjí jeho zájem o montessori pomůcky, tj. nabídky typicky nachystané na tácku, směřující k nějakému cíli (nastrkat skleněné kuličky do lahve).

V předchozích fázích vývoje by si s banánem, pračkou nebo pomůckou prostě jenom impulzivně hrálo, reagovalo na svoje bezprostřední smyslové vjemy, zkoušelo by, "co to dělá, co se stane, když..." . Teď se probouzí i jeho mysl a cílevědomost.

1. Jak úspěšně nabídnout praktickou činnost?

Pomáháme, aby to dokázalo samo.

Montessori aktivita

Dítě, které sedí, jistě leze nebo už chodí, je možno začít zapojovat do jednoduchých/zjednodušených činností, které běžně děláme doma při:

  • péči o prostředí: úklid a péče o rostliny
  • péči o sebe a druhé: vaření a příprava svačiny, přinesení čisté plenky, vyhození špinavého prádla do koše, nabídka kávy návštěvě apod.

Takovou činnost nazýváme montessori aktivita. Jde tedy o nabídku práce v oblasti praktického života (v angličtině: practical life activity), o přizvání dítěte k praktickým činnostem běžně provozovaným v rodině.

Jaké úkony můžeme nabízet?

Naučit se oloupat kousek banánu a nakrájet ho bezpečným kráječem na kousky - typická první "kuchyňská" aktivita.
  • Klidně vycházejte z toho, co je ve vaší rodině normální součást života. Zjednodušte určitou činnost tak, aby se malý chodec mohl zapojit.
  • Pozvěte dítě - ukažte. Pomalu, jasně. Méně mluvte, více demonstrujte. Lepší je, pokud zvládnete/můžete dítěti do jeho následné činnosti, do jeho pokusů nezasahovat.
  • Aktivity ve věku dítěte do 12 měsíců víceméně spadají do kategorií: vyndávání, vkládání a přenášení.
  • Zopakujme tipy z kapitoly o jídle: Posypat zeleninu sušenými bylinkami. Přendávat: kousky zeleniny z prkýnka do pečicí misky, ovoce z prkýnka do mixéru, nakrájené věci na salát do salátové mísy. Natrhat čerstvé bylinky. Natrhat listovou zeleninu. Rozmíchávat vajíčko metlou. Rozmačkávat banán, či (hodně uvařenou) bramboru. A začínáme s krájením – banán. Utřít skvrnu houbou nebo ubrouskem. Případně zalévat květiny.
  • Mnoho dalších tipů a ukázek, jak děti zvát k činnosti (i pro starší děti) máme v online balíčku Samostatné děti - monte domácnost

Příklad: pozvolné opakované "hraní si" s prádlem

  • Praní je komplexní činnost. Když dítě pozvete, aby vám asistovalo, většina dětí po chvíli odběhne - to je normální. Perete často. Ukazujte postupně různé aspekty. "Zesložiťujte to" postupně.
  • K čemu je "dodržování řádu" při praní? Dítěti dává pocit moci, pokud rozumí tomu, co se děje. Pokud máma zpomalí natolik, že si může s dítětem povídat stylem - Co uděláme nejdřív? Ano, otevřeme pračku. Teď tam přendáme prádlo! ... atd. ... teď pračku pustíme. - tak aktivita není jen pasivní "podrž, podej, udělej", ale dítě stále lépe chápe, o čem praní je a k čemu to je. Jak to funguje. My lidé milujeme chápat, co se děje. Jak moc je nutné řád dodržovat? Není to nutné a povahy dětí jsou různé. Udělejte si to nějak pro vás fajn.
  • Jak moc má aktivitu provádět dítě? Záleží na jeho povaze. Jsou děti, které okamžitě jdou do akce, a když nemohou, tak odchází. Jsou děti, které chtějí nejdřív vše dlouho pozorovat. Jsou děti, které aktivita nezaujme a chtějí mačkat čudlíky, nebo si vlézt do koše s prádlem. Jsou děti jako by duchem nepřítomné, ale přitom periferním viděním vše nasávají. Doporučení: pokud máte chuť a trpělivost, zvěte dítě k vaší činnosti. Pomalu a pochopitelně provádějte činnost, občas něco okomentujte. Ptejte se "chceš to zkusit?".
  • Buďte spokojená s jakýmkoliv výsledkem. Montessori aktivity nejsou škola ani závod. Cílem je zjednodušit vaše činnosti tak, aby se dítě mohlo přidat, pokud ho to zaujme.
  • Fotky níže: co všechno se dá společně dělat: otvírat zavírat dvířka, utírat, vyndávat, vkládat, čistit filtr a dveře sušičky, nastavovat programy. Poslední fotka: užít si, jak sušička záhadně hučí! :-)

Jak moc autentická je pomoc dítěte v péči o domácnost?

Aby dítě bylo ochotné spolupracovat, je třeba počítat s tím, že se sotva učí koordinovat své tělo a je možné, že jeho „pomoc“ bude velmi neefektivní, pomalá, nesmyslná, nebo dokonce přidá práci dospělému.

Nicméně, pokud dítěti dovolíte, aby se mohlo zapojovat, může to být i ohromně uspokojující pro obě strany. Nacházejte prvky, které jsou zvládnutelné. Ano, přeskládat prádlo z koše do pračky může s batoletem trvat "nekonečně dlouho". Ale ten aspekt reálné práce, podílení se na opravdovém životě dospělých, bývá pro děti velmi naplňující.

Co pomáhá?

  • krátký cyklus: začátek, průběh a cíl činnosti by měl proběhnout relativně "rychle" = pro dítě pochopitelně. Experimentujte. Různé děti ztrácí pozornost různě rychle.
  • pravidelnost: Je možné že až po mnoha opakováních určité činnosti ji dítě navnímá tak, že se do ní skutečně ponoří. Některé děti vnímají i periferně (máte pocit, že je to nezajímá, ale ony sledují, jak prádlo skládáte). Můžete trochu komentovat, co děláte.
  • stejnost: Pro impulzivní mámy je toto nesmírně obtížný požadavek. Dítě se ale potřebuje chytit nějakého postupu, pochopit princip. Pokud se aktivita děje pokaždé úplně jinak, je to nemožné.
  • jednoduchá práce: ideálně něco, kde se dá vícekrát opakovat určitý krok: např. vytáhnout postupně z tašky 10 brambor a odnosit je do košíku na brambory.

Co můžete očekávat?

  • impulzivní hraní si s novým objektem: Řekli jsme si, že chodící roční dítě už mívá zájem konat s nějakým záměrem, docházet k cíli ("uklízím brambory na místo"). Ale pozor, pokud se dítě setká s novou věcí, kterou nezná, např. s bramborou, vrací se jako by vývojově zpět - chce si s bramborou volně hrát, protože tím ji pochopí a pozná. Až vstřebá její bramborovitost (jak se s ní dá kutálet, možná jak chutná, dá se s ní hodit? Můžu do ní něco bodnout??), pak můžou nastoupit myšlenky typu, že brambory uklízíme do spíže.
  • dítě vám nebude věnovat pozornost. Vy jste vymyslela skvělou aktivitu vyndávání prádla ze sušičky a jeho to nezajímá. Potvrďte svoje pocity :) a vnitřně se obejměte. Třeba ho to zaujme, až ho pozvete potřetí.
  • dítě se tzv. "nesoustředí": "Moje dítě zajímá jediná věc: vyházet všechno ze šuplíku nebo kuchyňské police. Už nevím, co mám dělat." Může to být tak, že dítě nemá dost uspokojené předchozí vývojové potřeby: zajímá ho JEHO TĚLO, chce COKOLIV dělat rukama a nohama. Choďte co nejvíc ven, přelézejte překážky na cvičáku pro psy, hrajte si v lese se vším možným. Umožněte "vyhazování a přesunování všeho možného". Může to být tak, že za pár měsíců už "intenzivní práce rukama" nebude tak nová a nutkavá - a dítě se soustředí více na to, CO se svýma skvělýma novýma rukama může dělat.

Vaření s dítětem si dávkujte tak, aby to pro vás bylo příjemné. Malé dítě samozřejmě nemá stejné cíle jako vy (dokončit zapečenou mrkev). Pokud ale mělo dost příležitostí zažívat s vámi "práci s mrkví", jednoho dne plynule přejde k opravdovému vaření.

2. Jak připravit dobrou montessori pomůcku?

Montessori pomůcka

Dítě, které už se pohybuje a koordinuje obě ruce – často v moment, kdy dítě samostatně sedí nebo doleze po čtyřech k polici a postaví se k ní –, začíná mít zájem o složitější činnosti, které vedou k určitému cíli – místo „hraček“ začínáme mluvit o „pomůckách“.

Nejčastěji si pod pojmem montessori pomůcka (v angličtině: Montessori material) představíme nabídku činnosti připravené na tácku či v košíku adekvátní věku a dovednostem dítěte. Bývá tak složitá, aby byla pro dítě zároveň výzvou a současně zvládnutelná bez pomoci dospělého.

Má význam používat tácky i doma? Napsaly jsme o tom článek (viz web Montessori praxe – články – V bytě). Zkráceně řečeno: ano, má to své výhody. Ale pozor: u velmi malých dětí tácek prostě slouží k zaostření pozornosti na danou věc, k "izolování problému".

Nepožadujte

  • aby dítě přenášelo tácek někam, například na kobereček. Dítě pracuje, kde chce. Na koberci, u poličky, ve stoje u poličky ...
  • aby dítě bylo schopné aktivitu po práci uklidit. To začne být možné zhruba ve věku 16–22 měsíců, tj. okolo roku a půl dítěte, kdy dítě JISTĚ chodí, a v případě, že ho v domácím prostředí zvu k nové činnosti. Využíváme v tomto věku nadšení dítěte pro pohyb a chůzi, kdy mu nevadí, něco přinést/odnést. Následně, až si dítě vyhraje (některé 20 sekund a jiné 20 minut), vyzvu dítě s úsměvem, aby doneslo pomůcku na tácku / v košíku zpět do police: „Patří zpět na poličku!“ Pokud s úsměvem a včas (dřív, než dítě od aktivity úplně uteče) ukážu celou dlaní na místo, kam aktivita patří, mám větší šanci, že dítě „zaspolupracuje“ – zareaguje na můj pozitivní tón hlasu: „Navlékání patří SEM!“ a všimne si mé ruky (někdy rukou poličku i poklepu, aby místo jemně zadunělo) a ochotně vezme tácek/košík do ruky a přinese jej na místo.

Jak připravovat aktivity na míru vašemu dítěti?

Musíte pozorovat a experimentovat. Postupujte takto:

  1. Co dítě teď zajímá? Čeho jste si všimla, co zkouší dělat? Strká něco někam? Vylévá? Sbírá malé kousky? Hrálo si někde s něčím?
  2. Jak je s danou záležitostí daleko, co už umí? (Například jak velký korálek umí už navléknout?) Jaká „obtížnost“ bude pro něj tak akorát nejlepší výzva? Nejde mu to – potřebuje zjednodušit (nabídnu větší díru korálku, kroužku, zkrátit tyčku). Nezajímá ho to – potřebuje náročnější úroveň (zmenšíme průměr dírky korálku, zmenšíme korálek, nebude navlékat na tyčku, ale na tkanici).
  3. Jaký můžete použít materiál? Máte něco doma? Potřebujete něco koupit, vypůjčit?
  4. Jak ohraničíte prostor pro aktivitu? Tác? Velký plech na pečení? Lavor na balkoně? Hraní na zemi na koberci? Co mají na Samostatné dítě?
  5. Jak součásti aktivity lákavě nabídnout? Když se podíváte na připravenou aktivitu: je to krásné? Láká vás to, pohrála byste si s tím?
  6. Aktivity pro takto malé děti by měly být nerozbitné a sebevysvětlující, tj. nejlepší je, pokud dítko nemusíte nějak složitě učit, co s tím dělat. Můžete samozřejmě ukázat, pohrát si sama. Ale nepanikařte, pokud dítko odběhne. Je to normální. Třeba si to později objeví samo a začne věc zkoumat.
  7. Vnímejte dítě. Co ho zaujalo? Jaký aspekt zkoumalo, jak si hrálo, co dělalo? Dá se to příště rozvinout nějak dál?
  8. Nelpěte na výsledku. Známá past pro montessori matky je věnovat spoustu energie přípravě skvělé aktivity, která ale dítě vůbec nezaujme nebo ji rozháže po pokoji. :) Buďte předem připravena, že se možná netrefíte. Ukliďte ji a nabídněte zase za nějakou dobu. Nevyčerpávejte se přípravou složitých materiálů, není to podstatné!
  9. Užijte si to!

Zkušenost

Irča: past laminování kartiček do tří hodin do rána

Ženy, vy, na které stejně jako na mě silně působí estetika, krása, smyslové zážitky. Chci vás varovat před nebezpečím :)

Je velmi jednoduché na Pinterestu spatřit krásně naaranžovaný tácek, nadchnout se, a místo spánku laminovat, šít z filcu, barvit pomůcku duhovými barvami. Může to být past - vaše úsilí se "nevyplatí" - není jisté, jak moc pomůcka dítě zaujme a jako bonus dítě získává nevyspalou matku :)

Dělejte to pouze, pokud je to celkově výhodné - vás baví výroba a nepřetěžuje vás. Jsou ženy, které milují šít quiet booky a připravují je i pro děti kamarádek. A ženy, které mají rozsáhlou sbírku laminovaných kartiček k zapůjčení. To je super. Dejte ale pozor, aby to nebylo na úkor důležitějších věcí :)

Tácky na internetu - je jednoduché se tím nechat úplně zavalit :-)

Montessori poličky

Jako ukázku přidáváme několik poliček - věk velmi zhruba kolem druhého pololetí. Děti se vyvíjí různě rychle.

Na této poličce jsou pro účely fotky "samé kostky". Na poličce pro dítě by bylo více typů různých hraček.

3. Jak přistupovat k úklidu?

Všímáme si, že na českých sociálních sítích bují silná přesvědčení, že děti vychovávané v montessori / respektu ochotně uklízí. Tak to ale obecně není. Jedná se o výběrový efekt: má se za to, že správně vedené dítě zvládá úklid. Takže maminky posílají postřehy a fotky toto dokumentující s podobnou hrdostí, s jakou posíláme třeba vývojové milníky (naše dítě už umí to-a-to). Pohledy do rodin, kde děti úklid nezajímá a je kolem úklidu drama a dusno, běžně vidět nejsou. Je to ale naprosto bežné.

Toto téma podle nás nemá žádné jasné "řešení", může vás ale obohatit promyslet si následující souvislosti.

Různé děti mají různé potřeby

Velice nás obohatila práce Šárky Mikové (Teorie typů) a její knížka Nejsou stejné. Šárka vysvětluje, že je ohromný rozdíl mezi dítětem, které má velkou potřebu:

  • předvídatelnosti: pro takové dítě je lákavé a příjemné opakovaně dělat věci rutinně stejně, zajišťovat, aby vše bylo tak, jak má správně být, konat na hmotné úrovni. "Toto patří sem a já zajistím, aby to tam bylo!" je pro něj super.
  • nebo potřebu harmonie ve vztazích: toto dítě miluje, když má společně s mámou dobrou náladu, když jí může udělat radost, když aktivita společně pěkně plyne. "Společně s mámou uklízíme kuchyň! Já jí POMÁHÁM!" je pro něj super.
  • a naopak pro dítě se silnou potřebou novosti nebo třeba výhodnosti/efektivity úklid není lákavý. Je to "nuda". Toto jsou jen příklady. Pokud vás téma zaujalo, podívejte se na video níže a na Šárčin web.

Čili zpravidla to, jak moc ochotně dítě uklízí, je dané především jeho osobností - je to podobné jako ptát se, jak moc ochotně dítě jezdí na kole a zkouší nové sporty, nebo jak moc ochotně zpívá.

Vůči úklidu ovšem nemáme stejně uvolněný postoj jako třeba vůči zpěvu. Chceme dítě dobře vychovat, aby bylo pořádkumilovné, nesobecké, důsledné, zodpovědné, ... zároveň nechceme drama a srážky.

Co s tím? Skvělý první krok je pochopit vaši vlastní osobnost. Proč vy uklízíte? Z jakých důvodů? Jak moc ochotně? Jak moc jste ukřivděná, že to celé visí na vás a zbytek rodiny se jen veze? Potřebujete vy něco změnit ohledně vaší úklidové situace?

Pak je lepší šance, že se podaří přijmout to, že různí lidé mají ohledně úklidu různá nastavení. Řešit to více v míru.

Dětem se vztah k úklidu vyvíjí v čase

Někdy bývá zdrojem zklamání a napětí to, že se úklid zpočátku daří, ale později už ne. "On naprosto přesně ví, jak se to dělá. Umí to! Ale on to nechce dělat!!" Pokud maminka má takovou povahu, že ráda dělá věci, které umí a zvládá, může to, že dítě je v tomto jiné, pro ni být nepochopitelné a bolestné. Jaký může být například vývoj:

  1. Dítě nevnímá úklid jako nudnou rutinu/něco, co se "musí", nemá vůči úklidu negativní pocity, a tak se ochotně zapojuje. Úplně malé děti baví a zajímá víceméně všechno. Utírají stoleček, zametají, dávají věci na místo. Je to prostě jedna z věcí, které se dají dělat, tak proč to nezkoušet, když máma k tomu vyzývá.
  2. Dítě úklid a péči o prostředí zvládá, a tak ho to baví. Dává mu skvělý pocit moci, že umí utřít stůl, zamést, dát věci na místo. Je to jako by určitý typ hádanky nebo puzzle, kterou ono umí vyřešit, a tak ji řeší.
  3. Postupně se ale tento "puzzle" vytěží. Dítě ztrácí zájem. Už to umí, je to vždycky stejné. Aby bylo vnitřně motivováno utřít stůl, musí nastoupit nějaký jiný impuls, proč to dělat. V tomto momentě přichází srážky s rodiči, tlak, protitlak, případně různé dohody (viz i box Zkušenost).
  4. Matoucí pro rodiče také bývá často zásadní rozdíl v chování dítěte v instituci a doma. Ve školce se samozřejmě automaticky zapojuje do činností, které jsou požadovány a očekávány. Tak proč ne doma? Je to trochu záhada a říká nám to hodně o "kolektivním aspektu naší lidské duše" (kolektiv dítě strhne a inspiruje). Je to naprosto běžné.
  5. Pokud je dítě unavené, nebo má teď aktuálně jinou přednější silnou potřebu než péči o prostředí, je váš nátlak samozřejmě předem odsouzen k nezdaru.

Připomínám ale, že děti nejsou stejné :-) - berte výše uvedené jako zevšeobecnění, které může u vás platit, nebo nemusí.

Jak lze děti vést k úklidu

Nerozjíždíme další záležitost, dokud předchozí není uspokojivě zakončena

Některé rodiny postupují takto. Maminka trpělivě demonstruje, že než se vyndá další hračka z poličky, nejdřív tu první vrátíme na místo. Než si jdeme číst knížku, nejdřív uklidíme po snídani. Všechno má své místo, úklidové prostředky a procesy jsou jasné a krátké (vlhčené ubrousky jsou váš spojenec).

Uklízecí čtvrthodina jednou či víckrát denně

Některé rodiny provozují radostné společné úklízení. Pustí se na plné pecky oblíbená hudba a všichni společně dáváme do pořádku náš milovaný prostor. Dáváme věci na místo, čistíme, tančíme a máme u toho zábavu :) 
A pak se jde večeřet nebo kouknout na pohádku.

Dělat to spolu a hrát při tom nejrůznější hry

Pro někoho je důležité, aby dítě bylo u úklidu a péči o prostředí aktivně přítomno. Aby mohlo zažívat, jak se to dělá, aby v tom rostlo. Nepožaduje ale, aby to dělalo samo. Jde do akce společně s dítětem. Pokud dítě nechce spolupracovat (dávat kostky do krabice), dospělý aktivitu ozvláštní, aby to byla větší zábava:

  • vypráví veselý příběh o kostkách, které byly na výletě a teď už letí domů;
  • nebo hraje mocenskou hru "Jak je možné že těch kostek zvládáš uklidit mnohem víc než já??";
  • nebo zpívá písničku dle výběru dítěte,
  • nebo s nimi uklízí maňásek, kterému to nejde a dělá nesmysly a dítě mu ukazuje jak na to, ....

Tipy na "oslazení činností, které dítě MUSÍ, ale úplně se mu do nich nechce" jsou případně v našem online balíčku Léčivé hry (je to podle Attachment play od Alethy Solter).

Zjednodušit to

I když už jste snížila množství hraček a dalších předmětů, pořád ještě je toho možná moc, dá se vytahat spousta věcí a úklid je pak zavalující, pro děti nereálně složitý. Příklad: nabídku pro tvoření jsem dlouho měla v regálku s devíti krabicemi. Do každé krabice se vešla spousta věcí (krabice kreslidla, krabice práce s plastelínou, ...). Luxusní bohatá nabídka. Z pohledu úklidu to ale nefungovalo. Nyní má dítě JEDEN šuplík, ve kterém jsou: 1) fixy 2) papíry 3) nůžky 4) lepidlo. Zafungovalo to jako zázrak. Najednou chápe, kde jsou nůžky a kam se dávají. A navíc častěji šuplík využívá - samostatně si vytáhne, co potřebuje, a jde tvořit. Zásuvku s další výtvarkou označuje jako "mámin šuplík" (je přímo pod tou jeho), ví zhruba, co obsahuje.

Rodinná rada

Pravidelná setkání, kdy se členové rodiny spolu domluví, kdo má zájem si v péči o prostor co vzít na starost. Pokročilá věc.

Dětský pokoj - dlouhodobé budování zodpovědnosti

U větších dětí je bezva, pokud mají svůj prostor, který je jejich hájemství, a kde si můžou ladit svůj vlastní přístup k úklidu. Není to myšleno jako "nechat je vykoupat v tom jejich do nebe volajícím bordelu". Můžete se pravidelně bavit, zda dítěti vyhovuje, jak to teď má, co mu přináší potíže, co by potřebovalo jinak. A zdatně pomáhat s procesy (šuplík na výtvarku už ti viditelně nestačí, pojďme to vyřešit nějak nově) i se samotným úklidem (pomůžete vysát. Dítě postupně poroste a pochopí, že drobit na podlahu není výhodné, talíř je fajn spojenec. Trvá to!) Je to ale JEJICH dětský pokoj. Být "laskavý konzultant útulného prostředí" a nepadat do role zuřivé matky je těžké, ale budujete svoje dovednosti, které zúročíte v pubertě.

Tip od Daniely: Poslěchněte si pohádku od Betty Mc Donaldove - Čáry paní Lary Fary - Léčba Čurbesajdy. Je to fajn způsob, jak se na téma organizace dětského pokoje naladit.

Uklidím, až děti vyrostou

Knížka Uklidím, až děti vyrostou má provokativní název a nepředepisuje žádnou jasnou cestu. Jsou to rozhovory s různými lidmi. Od Naomi Aldort (není potřeba, aby všichni doma uklízeli, každému jde přece něco jiného) až po Marka Hermana (tříleté dítě má mít nejméně dvě povinnosti - musí pochopit, že aby bylo doma dobře, musí přispět). Mě kniha uklidnila, protože jsem zjistila, že spektrum přístupů k domácím povinnostem je opravdu široké, nikdo vlastně úplně neví, takže si to můžu udělat podle sebe (Mirka).

Paní na úklid

Pokud je pro vás čistý dům důležitý, může být paní na úklid skvělá volba. Na vás je dávat věci průběžně na místo a uklízet dle toho, jak vám to děti časově umožní, případně jak se zapojí či nezapojí s vámi. Ale máte klid, protože víte, že čistotu doladí paní na úklid. Pokud si budete vzájemně vyhovovat, může to být velice fajn - ukáže dětem další činnosti ("jak se skládá prádlo"), a je to prostě další osoba, od které se děti mohou něco dozvědět o úklidu.

Absorbující mysl

Na závěr to, co je úplně nejdůležitější: dítě do 6 let se učí absorbující myslí, tedy nápodobou. Pokud je doma nepříjemné napětí ohledně úklidu hraček, pomůcek či rozpracovaných aktivit, pak se dítě neučí uklízet rádo. Asociuje si úklid = máma se mnou není spokojená. Z dlouhodobého hlediska to není výhodné.

Pokud je pro vás "vytváření fajn prostoru" téma, demonstrujte to. Dělejte to s láskou. Děti to načtou. Možná to uplatní až se jednoho dne odstěhují, ale je to v nich. Nebojte se, že je zanedbáte, pokud jim nepředáte dovednost skládat prádlo, pokud o to fakt nemají zájem. Dneska se úplně všechno dá najít na Youtube. Až to budou potřebovat a tudíž chtít dělat, poradí si.

Zkušenost

Irča: naše rodinné rady

Rodinné rady dobře fungují ve větších rodinách jako prostor, kde všichni můžou komunikovat svoje potřeby a ladit celkový rodinný záměr. Dá se to pojímat různě. Cílem je ověřit, zda některý člen rodiny nemá nějaké potíže, které je potřeba probrat. A promluvit si o tom, co rodinu čeká, plánovat, společně se rozhodovat.

Jedno z témat může být i péče o domácnost. Zpravidla maminka má největší přehled o tom, co je vlastně potřeba zvládat, co funguje, co nefunguje. Je potřeba dělat určitou činnost. Chtěl by si ji někdo vzít na starost? Vadí někomu něco? ... není jeden funkční způsob, jak se ohledně péče o domácnost domlouvat; jde o to, se tím vůbec zabývat. (Alternativy jsou, že rodiče direktivně nařizují domácí povinnosti, bez diskuse, anebo že máma pečuje o veškerou domácnost. Obojí je dlouhodobě horší způsob, než debata s dětmi.)

U nás doma se každý den snažíme dodržet aspoň základní mini-verzi rodinné rady. Když se sejdeme u večeře, vezmeme se před jídlem za ruce a jsme rádi že jsme se takto sešli. Řekneme si, co nás za uplynulý den potěšilo, nebo co bylo intenzivní. A co nás zhruba čeká zítra - s čím by kdo potřeboval pomoct, nebo kam se jako rodina zrovna ubíráme.

Mirka: mírumilovný apel na budoucnost

Nikoho v naší rodině úklid nebaví. Pěkné fyzické prostředí je ale zásadní “kompost” pro spokojené vztahy a úspěšnou tvorbu a aktivní život. Proto o domácnost pečuji. Pro mě osobně je jednodušší dítě do toho nezatahovat, pokud nemá zájem. Řešila jsem, zda ho tím nějak zanedbávám a nakonec jsem si to uzavřela takhle: nabízím synovi, aby se zapojil, aby mi pomohl. Pokud nechce, akceptuji to. Doplňuji vysvětlení: k čemu péče o prostředí je. A že malé děti nevidí tyto souvislosti, to je normální. Ale že až bude větší, určitě v něm taky vykvete touha přispívat. Vedeme takový dlouhý, roky trvající dialog, jestli “už” je pro něj něco důležité. Například má rád naše rostliny a chápe, že mají žízeň. Tak je ochotně zalévá.

Čili z mého pohledu syn má veškeré informace o tom, co se v naší kultuře od něj tak zhruba očekává a co by mi udělalo radost. Není úplně odstíněn od tématu zodpovědnosti za prostředí (to bych se bála, že si udělá nějaké genderové závěry typu Domácnost řeší ženy, mě se to netýká, což nechci). Ale nenutím ho, spíš tu péči pořád znovu průběžně reflektuji. Snad je to nějak pochopitelné.

4. Kde brát inspiraci

Miško z mothering.cz trénuje vkládání :)

Blogy a sociální sítě

Před časem jsme vyfotily tácky, které měly v nabídce děti, které chodí na dílničky u Kubantů v Jinačovicích. Album je zde na FB. Toto jsou ovšem nabídky už pro batolata (cca pro děti do tří let).

Další možnost je pročíst si zahraniční blogy. Obzvláště zdařilý je blog How We Montessori (např. zde aktivity 12–18 měsíců). Hodně obsáhlé je Living Montessori Now. A krásné fotky a nápady jsou i na The Kavanaugh Report. (Mirka: Mě osobně nadchly i věci, které dává Kate na web An Everyday Story, což ale není vyloženě monte blog, ale spíš Reggio emilia. U takto malých dětí je to de facto to samé – a je to čistá krása :-)).

Inspiraci od českých matek je možné čerpat například na Facebooku. Existuje obrovská (50 000 členů) skupina Montessori bazar, která je už několik let nemoderovaná a nehodí se pro studium montessori metody jako takové, ale je to velká skupina a může vám být k něčemu užitečná. Naopak pečlivě moderovaná je skupina MONTESSORI nápady, rady a zkušenosti, kde bych se nebála na cokoliv zeptat, diskutovat, popřemýšlet, zkoušet.

Mothering.cz

Zvlášť chceme upozornit na slovenský blog mothering.cz . Autorka má dvě děti a celé roky dokumentuje jejich vývoj a svoje montessori nápady. Vše je tříděné podle měsíců věku dítěte a doplněno spoustou bezvadných fotek.

Pamatujte: montessori doma je pro každou rodinu specifické v tom, že nad nějakou teoretickou metodou naprosto převažuje její osobitý rodinný styl. Pokud vás monte oslovilo, čtěte, zkoumejte a po kapkách zkoušejte to, co vám dává smysl, co se vám líbí. Nedělejte to, čemu nerozumíte, neaplikujte radikální změny („Četla jsem, že v montessori je důležitá realita, tak jsem dceři vyhodila všechny My little pony a ona už 14 dní pláče.“). Montessori je tu pro děti, ne děti pro montessori.

Zorganizujte si výměnu aktivit

Některé maminky příprava táckových aktivit a hraní si s nimi natolik baví, že se zapojují do tzv. výměny. Jak to funguje? Po internetu se spojí několik rodin s podobně starými dětmi. Každá sežene materiál a připraví určitou aktivitu v tolika kopiích, kolik je zapojených dětí. Na závěrečné předávce každý získá tolik různých aktivit, kolik je zapojených rodin. Chce to zpravidla zdatnou organizátorku a inspiraci z internetu. Doporučujeme volit něco jednoduchého a nepřeceňovat svoje síly. :-)

Verze pro pokročilé je připravit tímto způsobem adventní kalendář: musíte sehnat 24 účastnic a vyrobit 24 kopií své aktivity. Sejít se na konci listopadu a odnést si domů celý hrací kalendář.

Zkušenost

Daniela: Vyrábím pomůcky s dítětem

Pro mě byla velkou inspirací myšlenka paní Štarkové, že můžu aktivity připravovat společně s dítětem. Roční dítě ještě nebude schopné efektivní spolupráce, ale se starší dcerou jsme například společně tiskly a vystřihovaly zvířecí rodiny. Bylo to ustřižené zubatě, ale bylo to naše a dcera i já jsme byly na výsledek pyšné.

Knihy o montessori metodě

Něco existuje, ale není to až tak rozsáhlá nabídka. Aktuálně se těšíme na český překlad Montessori toddler od Simon Davies.

Více najdete ve fotogalerii.

Shrnutí: K čemu jsou dětem montessori aktivity?

Smysl montessori aktivity "na tácku" (např. opakované strkání něčeho někam) je umožnit dítěti, aby se ponořilo do činnosti, aby se hluboce soustředilo.

Pokud byste si z tohoto online balíčku měla odnést jedinou věc, je to tato: nerušte dítě, které je soustředěné na svou činnost.

Nerušte ho pochvalou ani kritikou. Neskákejte mu do toho svými nápady, jak to dělat jinak či lépe. Nemluvte na něj. Nechejte dítě být!

Proč je to tak důležité? Když se člověk soustředí a něco akorát-tak-obtížného dělá, postupně se zanoří do zvláštního stavu („polarizovaná pozornost“ dle Marie Montessori, „flow“ dle dnešních psychologů). Je to stav, kdy neřešíme minulost, budoucnost, nenudíme se ani nejsme frustrovaní. Je to, jako když lezete po akorát-tak-náročné horostěně nebo zdobíte akorát-tak-složité perníčky. Je to vynikající stav, přináší to uspokojení samo v sobě. Není tak důležitý výsledek (např. ocenění okolí).

V takovéto aktivitě a po ní se cítíme velmi dobře. Děti jsou spokojené, dobře se s nimi domlouvá na spolupráci. Jsou nasycené smysluplností, protože ve stavu flow se jejich systém velmi efektivně učí. Je jedno, zda se snažily sbírat drobečky ze země, mlátit do pánvičky nebo zkoumat jogurt. Podstatné je to zaujetí, soustředění.

Čili i když u vás doma není žádná montessori pomůcka, nečetla jste žádné monte knihy a celkově si nejste jistá, zda je to pro vás: zaměřte se na podporu okamžiků zaujetí svého dítěte. Více mu říkejte ano a méně ho rušte. Už to je veliký krok. Sekundy a minuty ve flow se nasčítají, dítko je pak celkově spokojenější a pro vás to může být motivace „řešit to monte dál, protože to asi fakt funguje :-)“.

Tip pro vás: pokud možno nemějte očekávání, zda nabídnutá aktivita dítě zaujme, a jak dlouho ho bude zajímat. Může ho zajímat 5 vteřin, nebo 5 minut, nebo se k ní bude mnohokrát opakovaně vracet. Toto je určováno zevnitř, požadavky jeho vývoje. Nejste neschopná matka, pokud se vám nedaří s nabídkami trefit do něčeho, co by vyvolalo dlouhý zájem.