Teorie k výtvarné výchově
Tvoření - výtvarná výchova
Výtvarka s dětmi do 3 let mi zněla jako noční můra, ještě dlouho po té, co se můj prvorozený syn začal pohybovat samostatně po bytě. Jako dítě jsem prošla výtvarkou na LŠU a moc mě bavila - ale neuměla jsem si představit, jak tvoření realizovat doma, aniž bych pak dlouho uklízela následky!
I dnes je pro mě proces tvoření s dětmi zajímavý - pozorovat své pocity při tom, když děti tvoří (píšou svůj referát anebo kreslí autoportrét) ve mně spouští procesy chvílemi až nepříjemné. Chtěla bych, aby "to udělaly jinak", ideálně "lépe". Musím se ovládat, abych jim do toho nekecala. A nejlepší cestou ven je pro mě jít udělat tu tvořivou část sama a neřešit, jak to pojmou děti. 🙂
Výtvarný projev dětí i dospělých spadá do oblasti sebevyjádření, kdy dítě uchopuje psací náčiní nebo hmotu (plastelínu, těsto, mouku, listí, korálky, lžičky...), uchopuje vše po svém, aniž by plánovalo výsledek své činnosti! Záměrem dětí do 3 let nebývá vytvořit umělecké dílo. Nechce nakreslit maminku ani vyskládat auto z modřínových šišek. Dítě chce prostě zkoumat svět. Zanechat stopu. Pohnout světem jinam. Chce tvořit!
V této fotogalerii se podíváme na možnosti "čistého" a "špinavého" tvoření, abyste postupně dokázali vpustit volný výtvarný projev do svých rodin. Berte nápady a fotky jako inspiraci - hledejte, co vás oslovuje a co pro vás bude zpočátku snadné s dětmi zažít. Netlačte sebe ani je. K výzvám špinavého tvoření se možná budete moci propracovat až časem.
Třeba zkuste nejdříve usednout k práci sami - zkusit si to. Připravit se. A pak až s dítětem... tvořit... a počkat, jak dítě zareaguje. Přidá se? Bude jen pozorovat? Uchopí štětec - a bude s ním malovat po listech keře rybízu namísto po papíře? Uvidíme! Hlavně si tvoření užijme!
MOŽNOSTI TVOŘENÍ S DĚTMI DO 3 LET
1. Jakou stopu dělá moje ruka?
Člověk chce zanechat stopu! To už vidíme na obrázcích jeskynních lidí. Naše děti zanechávají stopy na stole rukama od jogurtu či borůvek! A proto je moudré jim dopřát činnosti, kde si mohou užít otiskávání či vtláčení svých rukou či nožek ve variantách možností - a bez naštvané "zaborůvkované" mámy!
Příprava: Na zem přilepte igelit a na něj velký formát papíru pomocí maskovací lepící pásky. Mějte k dispozici jednu prstovou barvu na plastovém talířku.
Pokud běžně netvoříte, je prima napoprvé vše ukázat dítěti (respektive zabrat se do práce!). Natřete si ruku barvou a uděláte otisk na papír. Uděláte druhý a třetí. Intenzita otisku slábne. Znova natřete barvou... Dítě se přidá. Vy už pak jen přihlížíte a odcházející dítě odchytáváte směrem VANA!
Mluvení a slova:
Jako u všech montessori aktivit, používám málo slov a zůstávám pozitivně naladěná.
"Natírám barvou."
"Odložím štětec."
"Červená barva."
"Tady, do kelímku."
"Otisknu na papír."
"To je otisk mé ruky."
"Hotovo? Jdeme se umýt."
Pokud se mi toto nedaří, mohu aktivitu opustit (nebo jet k někomu, komu to jde v tvoření snadno!).
Možné další materiály a barvy:
- prstové barvy na papíře/jiném materiálu (kamínky)
- otisk ruky do měkké plastelíny
- otisk ruky/nohy do mokrého písku
- otisk mokrých chodidel/dlaní na beton...
- otisk ruky na oblečení textilními barvami
2. Jakou stopu zanechá psací náčiní?
Další možností zanechávání stop je prostřednictvím psacího náčiní - od křídy, přes pastelky, voskovky a štětec s barvou, klacíky, párátka...
Příprava: Je prima pracovat na velké vertikální ploše. Mnohé děti rády u tvoření stojí. Cítí se stabilnější na zemi než při sezení u stolu. Dáme jim k dispozici pro začátek jen jednu barvu a po krátké ukázce, kdy kreslíme JEN ČÁRY a KLIČKY (tedy NIC konkrétního!!!), necháme pracovat děti.
Děti do 3 let jsou málokdy schopny něco cíleně nakreslit. Nakreslit autíčko bývá mimo jejich zájem. Aktuální CÍL JE OVLÁDNOUT psací náčiní či výtvarnou techniku a až časem se dostanou k tvorbě se záměrem. My dospělí jsme orientovaní na cíl a naše tlačení do "tvorby s výsledkem" děti od tvoření ODRAZUJE! Proto navrhuji kreslit jen čáry a kličky - to jsou děti schopné zvládnout.
Mluvení a slova: Výše uvedené silně souvisí s tím, jak o tvoření doma mluvíme. Já vám úplně autoritativně zakazuji věty typu: "Co to kreslíš?" "Jé, to vypadá jako sluníčko!" "No takto si tu tužku chytni!" "Takhle se nedělá rovná čára!" "To je hezké!" "To jsou ale smutné barvy. Přidej tam nějakou veselou!"
V pořádku jsou věty popisného typu: "Páni, tedy jsou dvě červené čáry!" "Všimla jsem si, že jsi vytrvale pokreslil celou plochu papírem. Vypadal jsi soustředěně!" "Jéje, kličky a smyčky! Od konce do konce papíru! Všude!" "Temné barvy...hodně temných barev..." "Tohle barvení válečkem sis tedy opravdu užil!"
Možné další materiály a barvy:
- papír a psací náčiní (1 pastelka / 1 voskovka / štětec s 1 barvou v kelímku)
- křída a tabule / chodník / zeď, štětec a voda na zdi/betonu
- nanášení barev na papír houbou, korkovým špuntem, roličkou od toaletního papíru
- nanášení barvy molitanovým válečkem
Zde několik ukázek:
3. Destrukce a ničení jako forma tvůrčí práce
Další možnosti zanechání stopy je ničení. Děti obvykle nejsou vyzvány k tomu, aby něco ničily - obvykle je směřujeme k tomu, aby se chovaly hezky. Proto si dovoluji vložit toto zamyšlení. Pokud poskytneme dětem, třeba v rámci výtvarna, prostor k ničení, dostanou možnost ventilovat nashromážděnou frustraci - ať je jakákoli.
Příprava: Učíme se spolu trhat papír - bude potřeba jim nabídnout proužky novin, či hedvábného papíru a ukázat, jak se trhá. Následně předáme dítěti.
V momentě, kdy se zlobím, mohu se k papíru uchýlit s komentářem, že jsem naštvaná a že ze sebe vztek vydám přes škubání papíru. A pak pozoruji, co moje konání dělá s dítětem.
Alternativy aktivit: trhání papíru, škubání nastřižených látek
4. Stříhání nůžkami
Stříhání nůžkami je činnost, kterou nás děti občas vidí dělat (na rozdíl od malby a kresby!), tedy se často vrhají k nůžkám s energií dravce!
Pokud děti potřebují zkoumat pohyby nůžek, je možné s nimi nejdříve nacvičit pohyb stříhání pomocí dřevěných kleští (viz obrázek níže)...
Nejjednodušší stříhání má formu ustřihnutí kousku z proužku papíru. Dále se děti učí stříhat podle čar na proužku papíru. A až pak volně a stále dost nemotorně a rádi stříhají. Vystřihnout krásnou křivku nůžkami bývá úkol pro děti výrazně nad 3 roky. Cíl této aktivity je prostě stříhat kousky - to je vše.
Bývá výzva najít nůžky do ruky vašeho dítěte - každému vyhovuje něco jiného, a to včetně nůžek pro leváky.
Zajímavou alternativou stříhání je raznice, kdy je nutná velmi pomalá ukázka a velikost raznice pro celou dlaň dítěte. Čím je raznice menší, tím více pomoci děti potřebují.
5. Lepení lepidlem
Lepení je pro děti výzva. Prstíky teprve trénují obratnost nutnou k jemné manipulaci... ale už po chvilce se lepí k sobě. Proto bývá snazší lepení větších ploch, natrhaných kusů papírů, vaty, vlny, peříček...
Lepení na lepící plochu, tyčinkové lepidlo, tekuté lepidlo a štětec, samolepky.
Základní montessori sada k lepení obsahuje štětec a malou mističku tekutého lepidla a kousky papíru k přilepení a hadřík na utření - viz fotka níže. Čistší lepící aktivity zahrnují lepení samolepícího papíru a samolepek anebo tyčinkové lepidlo na již zmíněné větší plochy.
6. A co lepící páska?
Ano! Lepící pásky, to je krásná čistá alternativa. Lze si s nimi velmi vyhrát. Často je lze utrhnout i rukou, nejen stříhat nůžkami!
Papírové pásky lze snadno použít k lepení ploch z tvrdého papíru, lze je i zmačkat a vyrobit z nich koule, a lze po nich malovat barvou!
Plastové pásky - elektrikářské - lze použít na polepení podlahy při stavbě silnic a parkovišť pro autíčka. Umí se nechat nalepit i v křivkách a po odlepení nezanechávají na podlaze stopy.
Existují i pásky s designem silnice. Hádejte na co se hodí?
A konečně lze koupit ohromná paleta pásek barevných a vzorovaných, dokonce i reliéfních k volné tvorbě.
7. Razítka!
Razítka lze použít, pokud chceme, aby dítě cílilo na umístění razítka na určité místo, nebo naopak aby se mohlo vyřádit opakovaným tištěním na papír.
U prvních razítek bývá výhodou, pokud dítě má dostatečný prostor k uchopení razítka samotného. Super je razítko typu TRODAT, které se namáčí samo zajetím do mechanismu razítka.
Razítka můžete vyrábět i z přírodních materiálů - když s dětmi rozkrojíte bramboru a vykrájíte reliéf třeba vlnkovým kráječem, nebo vytvoříte tvar pomocí vykrajovátka či nože.
Alternativou může být i plošné natření povrchu a následné otištění na papír, někdy se zatížením pomocí balíku novin.
8. Hmoty
Práce s hmotami se mimo těsto v kuchyni a práci venku v písku a blátě uskutečňuje i doma a to u plastelíny, práce s keramickou hlínou, samotvrdnoucími modelínami a u kinetického/měsíčního písku.
Zaboření prstů do materiálu, hnětení a mnutí, krájení a rýhování, otiskování reliéfů - to všechno je báječné cvičení, kde se spojuje hrubá motorika (práce svalů středu těla, rovnováhy a síly horních končenin) a jemná motorika, kdy děti musí velmi zjemnit a řídit práci svých prstů, chtějí-li nakrájet hada z plastelíny na kousky anebo když chtějí opatrně vyklopit bábovku.
Na obrázku je dvouletý Matouš, který má kinetický písek v IKEA boxu na IKEA servírovacím tácu do postele. Sedí na zemi na stupínku, který vyrobil jeho táta, a na igelitové podložce, kterou u něj doma používají jako podklad k jídlu i k "špinavé" práci.
9. "Sypký" materiál v kruhu
Pokud dětem dáte k dispozici materiál, ze kterého mohou sestavovat geometrické nebo chaotické obrazce, možná budete překvapeni!
Jsou to skleněné kamínky, mušličky, šišky, duběnky, kaštany, dekorační tvary, filcové výstřižky, květy pampelišek, podzimní listí... Někdy kreativně tvoří přímo z jídla na talíři!
Jindy je inspiruje vaše tvoření, pokud si vytvoříte formu, kterou vyskládáte a pak zalejete epoxidem. Anebo když prostě zdobíte koláč či dort. Kruh nás přitahuje!
PRACOVNÍ PLOCHY A FORMÁT PRÁCE
Děti preferují různé pracovní plochy podle svých momentálních možností a rozpoložení. Vnímám, že čím je dítě živější, tím lépe se mu pracuje ve stoje. Ochota malovat a kreslit tedy může ovlivnit, zda mohu stát anebo mám sedět. Práce je možná ve stoje u tabule, u dveří polepených papírem nebo třeba venku u zdi. Práce v sedě u stolu s papírem nalepeným na celé ploše stolu. Práce na zemi (papír nalepený malířskou lepící páskou na podlaze).
Všímáte si na fotografiích, že nabízím velké a nalepené plochy? A skutečně není nutné je ihned po první čáře měnit za čisté!
U dětí do 3 let doporučuji obecně větší formáty pro svobodu rozmachu. Ale pozorujte své dítě. Třeba ho spíš přiláká čtverec barevného tmavě modrého papíru, na který bude kreslit stříbrnou nebo bílou tužkou než velikost formátu.
JMÉNO AUTORA VÝTVARNÉHO DÍLA
Zvláštní význam v tvorbě nese jméno autora, které jsem s dětmi vždy psala do levého/pravého a horního/dolního rohu. Byla jejich volba, zda jim mohu obrázek podepsat a také kam - čímž se učili vpravo/vlevo a nahoře/dole. A já podepisovala vždy psacím písmem. Děti se s psacím písmem setkávají velmi zřídka, tedy tuto příležitost je možné využívat.
Více o práci s psacím náčiním a přípravě ruky na psaní najdete v semináři Montessori psaní a čtení.
Mimo samotné krasopisné psací písmo, které jsem takto mohla ukazovat, děti také přirozeně navnímaly směr psaní v češtině.
ROLE ARCHIVÁŘE
Autor volí, co se svou prací udělá. Pokud se mu znelíbí, má právo ji roztrhat a vyhodit. A to i tehdy, když se dílo líbí vám... Někdy to bolí. Bohužel...
Já jako máma archivuji všechny výtvarné práce mých dětí. Zapisuji si datum nebo věk v letech a měsících, abychom zpětně mohli pozorovat vývoj v čase, což je velké dobrodružství! Jednou za čas krabici s papíry proberu (upřímně spíš bez dětí) a vyberu práce, které zachovám. Pamatujete, jak jste byli jako děti na některé své obrázky hrdí - a jak bolelo, když ho máma vyhodila? Tedy vyhazuju citlivě! Případně redukujte s dětmi...
U ranných prací je prima psát si na obrázek poznámky, jak dítě svůj výtvor popisuje slovy, když se o díle společně bavíte! I to je krása spolu zpětně nahlédnout - třeba až budou ve škole a budou tvrdit, že se nikdy nenaučí psát! Na svých obrázcích vidí, kolik už se toho naučily! Obrázky jsou živá dokumentace toho, jak rostou!
.
Tadeáš: 2 roky a 9 měsíců. Stříhal, trhal. Nakreslil výtvor "Šneček a ulita".
Tadeáš: Necelé dva roky. "Maminka"
Tadeáš: 18 měsíců: "Ryba v moři".
