Pokud dítě leze, stoupá si, nebo dokonce už chodí, prostě už má volné ruce ke zkoumání, vzdejte se naděje, že by dokázalo stromeček obdivovat pouze očima. Stromeček je neodolatelný. Je to jako když byste vy byly v knihkupectví a nesměly si žádnou knihu vytáhnout z regálu. Těžká situace 🙂 Co s tím? Zkuste nejzábavnější součásti
nabídnout dítěti předem ke společnému prozkoumání a pohrání si. Tj. světelný řetěz, slámové ozdoby, mašličky, zvonky. Dítě potřebuje tyto úžasné věci pochopit tím, že si s nimi pohraje rukama. Pak už je může nechat na stromku na pokoji (ale záleží na povaze dítka). Nedávejte letos na stromek rozbitné baňky atd. Použijte kreativně barevné krepáky nebo tak něco.Každý den návštěva někde jinde je nezvládnutelná!
Je skvělé mít velkou rodinu, několik babiček, spoustu lidí, kteří se na batole těší. Pokud ale jenom trochu můžete, zkuste návštěvy prokládat volnými klidnými dny. Oslavy jsou intenzivní – druhou, třetí, čtvrtou!!! za sebou už dítě nemusí zvládat v pohodě a zbytečně bude stres. Připravte se psychicky na to, že rodiny, které navštěvujete, nejspíš nemají připravené prostředí pro batole (obzvlášť o Vánocích – všude jsou dekorace atd.) a případně
mějte v záloze únikový plán (“můžeme si na chvíli oddechnout sami v ložnici? přečteme si tam knížku…”). Třeba to projde 🙂Prostě budou.
Vánoce jsou náročné i pro dospělé. I když se vám podaří hodně zpomalit, stejně se nasčítá spousta nezvyklých zážitků (hodně snězeného cukroví a zvláštních jídel, hodně smyslových – vizuálních, sluchových zážitků, hodně kontaktu s méně známými lidmi, hodně požadavků na dítě, aby se něčemu přizpůsobilo). Výsledek je podobně náročný jako třeba cestování s batoletem: buďte raději připraveni na přetažené dítě, které se vzteká kvůli nějaké nepodstatné věci (zlomil se vanilkový rohlíček). Je to jeho způsob, jak ze sebe dostat všechno nashromážděné napětí a emoce. Přitulte do náruče, vyjádřete pochopení (oslavy jsou skvělé, ale intenzivní, já vím) a nechte vyplakat. Důležité: je těžké dělat podporu, když sama jste vyčerpaná. Zamyslete ještě na poslední chvíli, co by se z vánočního maratonového to-do listu dalo škrtnout 🙂 Možná to skončí u krabiceDěkujeme vám všem za celoroční přízeň. Montessori je cesta, pořád se učíme, jak vnímat děti a sebe a jak to skloubit. Hodně nových ujasnění do roku 2019 vám přeje Mirka a Irča.