Čeho se v kuchyni opravdu bojím

1205x

Co nejhoršího se v kuchyni může stát? Každého asi napadne popálení od plamene nebo poranění nožem. Ve skutečnosti ale spálenina od malého plamene nebo řezná rána zpravidla není problém. Ano, bolí, ano je třeba ošetřit, a příště dávat víc pozor.

Co je ale záludné a hodně nebezpečné je OPAŘENÍ HORKOU VODOU. Zásadně nedovoluju pracovat s rychlovarnou konvicí, slívat těstoviny a podobně. Problém je v tom, že děti mají malou plochu těla, takže polití litrem vody může dopadnout opravdu špatně. Navíc jim vadí i teplota, která dospělým zas tak neublíží.

BACHA NA HRNKY S KÁVOU

Ohledně miminek si matky předávají děsivé historky, jak “naprosto nepohyblivé” dítě dokázalo spadnout z přebalováku na zem. A ohledně batolat o tom, jak na sebe strhlo hrnek s horkým nápojem, nebo nedej bože hrnec s polévkou. Důsledně pořád stavím na sporák věci výhradně jen na zadní hořáky.

Mirka: A co dělat, když už k nějakému zranění, ať už v kuchyni nebo jinde dojde? Nabízím vám svůj stručný přepis přednášky o první pomoci. Je zajímavý tím, že je obohacený o pohled tatínka zdravotníka s množstvím zkušeností z terénu. Tyto informace můžou mít cenu zlata. (Už jste děcku svítíli do zorniček poté, co spadlo na hlavu?)

Text je zde: https://www.facebook.com/notes/10153099009909447/

Zapsala jsem to kdysi v roce 2014. Aktuálně mám ještě další tip: Samkovi.

Borec co jezdí se záchrankou a porodní asistentka mají na Heroine seriál o první pomoci a má tam právě i díly o dětech. Píše to bohovsky. Ohledně toho opaření píše:

“Jsou to ty nejbolestivější úrazy vůbec. A je to fofr, přátelé! K opařenině typu 2a (nejbolestivější typ) dojde při působení vody o „pouhých“ 69 stupních Celsia po dobu jedné vteřiny. Ne. Nepřepsal jsem se. … Co s tim? Dávejte dobrý pozor, je to velmi easy. Chladná voda, nejlépe sprcha. A to tak, že hned. Jako úplně hned. Ne nejdřív záchranku, ne nejdřív svléknout! Nejdřív ho vezmete a dáte pod sprchu. A to ze dvou důvodů. …” Zbytek se dočtěte zde a odebírejte jeho články na FB: https://www.heroine.cz/svet/722-zdravim-z-nocni-6-detske-urazy

Irena: A já doplním jak zacházím s malými zraněními, která se prostě dít budou. Jak dítě utěšit a pomoci mu tou situací projít. Dejme tomu, že připravujeme spolu štrůdl dle babiččnina receptu, a v tom —

JAK SE HONZÍK STROUHL

Dejme tomu, že se Honzík strouhne při loupání jablek. Může reagovat pláčem, nebo si toho ani nevšimne anebo bude úplně bez sebe, až hysterický… Po té, co se v náručí / bez náruče ale v blízkosti mámy (jak chce on) uklidní a dostatečně vypláče a vyřve, můžu navrhnout: “Tys plakal, že ses tolik strouhl… můžeme to teď ošetřit. Pofoukáme, chceš?” Dítě odpoví, jestli ano/ne, a my uděláme to, co dítě potřebuje (ne co bychom vítaly/i my, kdybychom byly/i dítě!!!) Ještě něco potřebuješ, aby ti bylo líp?: “Potulit!” “Zalepit!” “Desinfekce!” “Kokino!”Reagovala bych na potulit/zalepit a desinfekce. Kokino bych komentovala: “Ty máš chuť se uklidnit, tomu rozumím. Já jsem teď tady s tebou, pomůžu ti s tím…”

Bude zajímavé pozorovat, jak se dítě bude chovat příště, až budu strouhat jablka. Možná se bude bát. “Ty se bojíš, protože sis vzpomněl, jak ses minule strouhl?! To bylo nepříjemné, viď? Lekl ses… a pak jsi mi plakal v náručí. Pak jsme to zalepili a teď, koukej, prstík je v pořádku…” A nechám dítě být. Strach ho musí opustit sám. Strach nelze popřít. Můžeme mu pomoci odejít. Musíme se o něj postarat.

Můžu to dělat i tak, že dítěti řeknu, že se bojím, když se budu bát – aby vědělo, že je normální se bát… atd.

Příště bych Honzíkovi dala oloupané a vyjadřincované půlky jablek, aby měl větší kus v ruce, a malé struhadýlko. Ukázala bych mu, jak jablko držet a nabídla mu, ať se přidá. Měl by skutečnou volbu se přidat anebo nepřidat. Dělala bych to klidně opakovaně, aby měl prostor zážitek zpracovat.

Chtěla bych po něm radši nudličky, než plátky – ty mi přijdou nebezpečnější. 🙂

Pokud se bojí, nechala bych ho dělat to, co zvládne! A radovala se ze společné práce.

Zpracovala bych si svůj strach – že se Honza zase strouhne, že nebude chtít spolupracovat, že bude doma binec… Dýchala bych a vědomě pouštěla strach dechem ven. Pokoušela bych se o to, dát dítěti takový úkol, abych se bát nemusela. Aby dítě cítilo jistotu ze mě!

Jakmile zaregistruješ strach, rozdýchej ho! Propusť ho!!

Taky můžete hrát hru na zpracování zážitku ze zranění – až se příště řízneš/strouhneš, necháš ho, aby si bolest a emoce selhání prošel znova s tebou, necháš ho, aby se o tebe postaral, pofoukal, vydesinfikoval, zalepil. Taky si můžete hrát na doktora a ošetřovat prst: „Dobrý den, pane doktore, já jsem dnes strouhala jablka a řízla jsem se… aj aj aj…“ Bude zase pečovat o imaginární říznutí, celý prst zavážete do obvazu, budeš jako mumie… budete se spolu smát, jak jsi omotaná… a v tom smíchu a klidu, propustí dítě/ty svůj strach.

DEJ MU I SOBĚ NA TO VŠE ČAS A PROSTOR! Dej mu možnost hrát tu hru dokola, bude-li ochotný. Dívej se mu do očí. Hledej ty oči, když budeš říkat au au au, to bolí! A poděkuj mu za péči….

Chápete?

Mirka: a na závěr: děláme tím míň kiksů, čím více jsme přítomné, vnímavé, naladěné na dítě. Je potřeba v té kuchyni ZPOMALIT a skutečně tam s dítětem být. Zajistí náš online balíček “Pusťme děti do kuchyně”, abyste se do tohoto přepnula? Sám od sebe samozřejmě ne. Musíte to chtít a zkoušet. Ale tím, že vidíte Irču jak mluví o desítkách situací, a s jakým “zenem” je předvádí, může vás to nějak inspirovat, o co v tom montessori jde. Že nejdůležitější není super certifikovaný drahý nůž pro dítě. Ale že jde především o váš přístup.

Balíček možno prohlédnout zde: https://www.montessori-praxe.cz/koupit/online-balicky/online-balicky-o-montessori-metode/pustte-deti-do-kuchyne/

Hodně prima chvil v kuchyni přejí Mirka a Irča. Líbí se vám náš styl práce a chcete nám pomoct? Napište na FB do komentářů, čeho se bojíte v kuchyni vy a co s tím děláte. Víc hlav víc ví a více komentařů = Algortimus tento příspěvek zobrazí více lidem. Díky moc.